Koloidní stříbro

Stříbro není pouze ušlechetilým kovem, ale rovněž stopovým prvkemkterý je velmi důležitý pro správnou funkci lidského organizmu. Již ve starověku se využívalo jeho přirozených posilujících vlastností při léčbě řady chorob. Antimikrobiální vlastnosti stříbra zaznamenala již staroindická medicína. Starověcí Řekové potahovali náčiní, které používali k pojídání potravy a k pití, stříbrem, aby zabránili šíření nakažlivých chorob (Encyklopedia Britannica, 1910). K využití stříbra jako antimikrobiálního prostředku ve větší míře došlo teprve v čase Římského impéria. Všechny patricijské domy uchovávaly poživatiny ve stříbrných nádobách a do mléka a tekutin se ukládaly stříbrné mince. Tento zvyk se uchoval i ve středověku. Užívání stříbrných příborů a stříbrného nádobí bylo samozřejmostí. I nádoby se svěcenou vodou v kostelech byly ze stříbra, voda v nich byla prakticky sterilizována. Při morovém epidemii v Evropě ve 14. století dávali bohatí rodiče svým dětem jako prostředek proti nákaze sát stříbrné lžičky. V 19. století bylo v Německu zjištěno, že slabý roztok stříbra působí jako dezinfekce při zánětech očí, aniž by vyvolával podráždění sliznic.

V šedesátých letech minulého století se začal v mezinárodním měřítku prosazovat princip: přírodní látky v naprosto čisté podobě nesmí být patentovány jako léčiva. To znamenalo, že na jejich vývoj, výrobu a prodej nemůže vzniknout nikomu výlučné právo. Tato okolnost m. j. způsobila přechod z používání stříbra na používání antibiotik a tak vlastně to byl symbolický přechod od léčení k velkému byznysu.

Další zkoušky a výzkumy byly prováděny ve Spojených státech, Švýcarsku a Švédsku. Níže jsou uvedeny jejich výsledky:

• V roce 1919 bylo zjištěno, že stříbro chrání organismus proti velkým dávkám toxinů při onemocnění tetanem a záškrtem.
• V roce 1923 byly provedeny testy, které potvrdily uklidňující působení koloidního stříbra. Bylo rovněž zjištěno, že v mnoha případech podporuje stříbro léčení bakteriálních infekcí.
• Ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech 20. století se velmi jemně mleté stříbro používalo proti mnoha infekcím a lokálně při popáleninách a mykózách.
• Od roku 1938 se má za to, že stříbro působí proti více než 650 mikroorganismům. Tehdy také začali vědci stříbro nazývat "přírodním antibiotikem".
• V sedmdesátých letech 20. století vypracoval Dr. Carl Mayer nové metody léčení nemocných s popáleninami. Pro tyto účely hledal vhodný antiseptický prostředek a v několika na sobě navzájem nezávislých zdrojích nalezl informace o stříbře a jeho vlastnostech, které umožňují likvidaci "dýchacích" enzymů choroboplodných zárodků. V rámci své metody používal stříbro jako stimulační prostředek na hojení kůže a jiných měkkých tkání.
• V roce 1978 byla v časopise Science Digest provedena analýza dosavadních výzkumů stříbra. Na základě toho bylo stříbro označeno jako "zázrak moderní medicíny".
• V roce 1991 byly zkoumány aktivní ionty zinku (Zn2+), mědi (Cu2+) a stříbra (Agl+). Ukázalo se, že tyto ionty hrají důležitou roli při zpomalení procesu dělení virů.
• V roce 1992 byla v Lékařském centru Ženevské univerzity (Švýcarsko) vytvořena hypotéza, že ušlechtilé kovy (včetně stříbra) mohou být v budoucnu používány jako antivirové a antibakteriální prostředky a že je lze dokonce použít v boji proti mutovaným patogenům (choroboplodným mikroorganismům), které jsou odolné proti působení antibiotik. K podobným závěrům došli v roce 1995 také vědci z Philadelphie ve Spojených státech, kteří zkoumali koloidní stříbro obohacující kladně nabité ionty stříbra. Ukázalo se, že tyto ionty brzdí v některých případech dělení virů, a že je dokonce pravděpodobné, že viry také likvidují.

• V roce 1992 byly provedeny výzkumy, na jejichž základě se prokázaly podpůrné vlastnosti koloidního stříbra při léčení onemocnění způsobených kvasinkami Candida albicans a při léčbě chronické únavy.
• V devadesátých letech Dr. Bjőrn Nordstrőm z Karolinské univerzity ve Švédsku potvrdil, že koloidní stříbro nemá vedlejší účinky na organismus.
• V devadesátých letech také někteří vědci zaznamenali, že osoby, u nichž se objevuje problém nízké hladiny stříbra jako stopového prvku, jsou často nachlazené, mívají chřipky a jiné virové nebo bakteriální infekce včetně mikóz.
• V současné době se ve světě používají léčebné preparáty a potravinové doplňky obsahující stříbro. Mezi ně patří: sulfadiazin stříbrný (bakteriální a mykotické infekce, popáleniny), dusičnan stříbrný (oční infekce u novorozenců), jodid stříbrný (dezinfekční prostředek proti bolesti), oxid stříbrný (používaný při epilepsii a tanci svatého Víta), pikrát stříbrný (kandidóza), metalické stříbro v koloidní formě (ve Spojených státech je považováno za přírodní antibiotikum, v Evropě se používá jako potravinový doplněk).

Vyčerpání půdy v důsledku intenzifikace zemědělství způsobilo, že naše potrava obsahuje podstatně méně stříbra jako stopového prvku. Proto je také nutné doplňovat potřebnou hladinu stříbra v organismu jiným způsobem. Obvykle je v případech nedostatku vitaminů nebo minerálů nejsnazší užívat nějaké tablety. Provedené zkoušky však prokázaly, že tablety jsou absorbovány pouze v 40 - 60 %. S ohledem na to vzrůstá nyní ve světě tendence přijímat minerály v koloidní formě, která do organismu absorbuje téměř 98 %. To tedy znamená, že koloidní stříbro je jedním z nejbezpečnějších a nejlepších způsobů doplňování nedostatku stříbra v organismu.

Koloidní stříbro se evidentně podílí na dozrávání T- buňek, jedné z nejdůležitějších složek imunitního systému, jinými slovy podporuje imunitní systém. V krevním oběhu, což je zvlášť významné, rychle umrtvuje bakterie, omezuje množení virů a velmi účinně likviduje plísně. Tím ulehčuje práci imunitního systému jako celku. Dále stříbro vykazuje i určitou antioxidační aktivitu. Koloidní znamená rozpuštěné ve vodě - bioaktivní.

Koloidní stříbro likviduje hlavně jednobuněčné organismy. Z dlouhého seznamu jmenujeme za bakterie: enterokoky, mikrokoky, streptokoky, stafylokoky, stomatokoky, pneumokoky, neiserie, helicobacter pylori, klostritida, Escherichia coli a další koliformy, salmonely, Bacilus aurelus a další bacily, za viry herpetoviry, chřipkové viry a další, za houby a plísně kandidy, giardie, trychomony a jiné.

Výzkumy s koloidním stříbrem ukázaly, že většina bakterií a virů proti koloidnímu stříbru nedokáže vyvinout sebeobranný mechanismus!

Koloidní stříbro zabíjí nejen chorobné bakterie, ale i některé bakterie tělu přátelské jako např. laktobacillus acidophilus, laktobacillus bulgaricus, laktobacillus bifidus a podobné stejně jako to dělá většina antibiotik. Je nutné tyto bakterie obnovit konzumací vhodných jogurtů nebo lépe symbiotickými laktobacily v tabletách např. SYMBILAKT v mezičase užívání stříbra.

Nepravidelný způsob stravování a častá nemocnost způsobují skoro u každého z nás nadměrnou tvorbu hlenu v organismu. Hlen se ukládá v nosní dutině, na průduškách, v plicích a dokonce i v žaludku. A právě hlen je ideálním místem pro rozvoj rozličných bacilů. Představuje ohrožení zdraví. Tento hlen je obtížné z organismu odstranit. Proto je dobré vědět, že koloidní stříbro výborně očisťuje organismus od hlenu.

Co je koloidní stříbro?

Koloidní stříbro jsou maličké částice a ionty čistého stříbra suspendované v čisté deionizované vodě (bez elektrických nábojů). Mají stejný elektrický náboj, takže se vzájemně odpuzují a jsou v neustálém pohybu. Proto lze říci, že koloidní stříbro je aktivní.

Částice koloidního stříbra je možné pozorovat pouze elektronkovým mikroskopem. Čím menší jsou částice, tím bude roztok účinnější. Optimální velikost stříbrných částic je od 1,5 do 5 nm při koncentraci 10 mg stříbra na litr vody (10ppm). Pro srovnání: viry mají velikost od 15 do 150 nm a bakterie od 350 do 1 000 nm, jsou tedy podstatně větší než částice koloidního stříbra, které díky tomu mohou volně pronikat do nitra patogenů a podporovat léčebný proces.

Je třeba zdůraznit, že lidské tělo vyplňují přirozené koloidní látky, jako je krev, lymfa, nitrobuněčné tekutiny. Například v krvi se nacházejí částice vápníku, draslíku a sodíku, které mají elektrický náboj a spolu s krví tvoří koloid. Stříbro v koloidní formě má podobnou strukturu jako organické tekutiny, což je pro lidský organismus dobré, neboť díky tomu se koloidní stříbro snadno vstřebává. Mikroskopická velikost částic stříbra jim dokonce umožňuje pronikání z vlásečnic do každé živé buňky, v níž mohou urychlovat a podporovat léčebný proces na buněčné úrovni.